Jsou přijaty proto v dalším tyto zásady:
– zboží na skladě, a to jak ve velkoobchodu, tak maloobchodu bude oceňováno v prodejních cenách s tím, že současně bude vykazován rozdíl mezi nákupními a prodejními cenami na samostatných analytických účtech – Zboží v prodejně – marže a – Zboží ve velkoobchodě – marže. Pokud by velkoobchod realizoval své výstupy pouze externím odběratelům, nebylo by třeba dělit marži mezi velko a maloobchodem. Celá marže by připadla velkoobchodu a bylo by možné ocenit zboží ve velkoobchodu tzv. nákupní cenou,tj. cenou od dodavatele a nesledovat marži v samostatné AE, nýbrž zjišťovat až vlastní hospodářský výsledek velkoobchodu rozdílem účtu – Tržby za zboží velkoobchod a – Prodané zboží ve velkoobchodě.
V určitém momentu vzniká právě potřeba rozdělovat marži mezi velkoobchod a maloobchod, což si vynucuje použití prodejní ceny i u velkoobchodu.
Oceňování v maloobchodě v prodejních cenách má v porovnání s oceňováním v nákupních cenách více výhod než nevýhod. Umožňuje personálu maloobchodu dále pracovat (po přepočtu nákupních cen uváděných na dodacích listech a fakturách na ceny prodejní včetně DPH) pouze s jedním druhem cen, a to jak při prodeji, tak při inventarizacích či přeceňování zboží. Pokud není v maloobchodní jednotce instalována pokladna spolehlivě zaznamenávající prodané zboží podle jednotlivých typů DPH, je použití prodejních cen podstatně průkaznější i pro následný dopočet DPH procentním poměrem.
