Při fakturaci je obvykle postupováno tak
odběratelů se spíše neprovádí.
Při fakturaci je obvykle postupováno tak, že je vyčíslen počet prodaných a vrácených obalů a vyjádřen rozdíl; není účtováno zvlášť o prodeji a zpětném nákupu.
Jestliže je odběratel konečným spotřebitelem, např. v případě nákupu nápojů třeba i pro reprezentační účely, neměl by tyto láhve účtovat do spotřeby, ale sledovat je ve zvláštní skladové položce, protože jde o vratný obal. To by neplatilo pouze v případě, když by bylo z jakýchkoli důvodů rozhodnuto, že láhve nebudou vráceny. Aby v tomto případě mohl vzniknout náklad uznatelný do základu daně z příjmů, měl by být podán důkaz potřeby jejich dalšího použití pro účely zajištění, dosažení či udržení příjmů, např. pro skladování tekutin.
Na druhé straně, pokud účetní jednotky nakupují zboží, které je obsahem těchto láhví, za účelem dalšího prodeje, budou považovat láhve též za zboží. Jestliže se jejich obsah prodává zásadně včetně láhví, není nutné, aby byly naplněné láhve sledovány ve zvláštní skladové položce (pokud je vedena skladová evidence). Zpětně vykoupené prázdné láhve ovšem skladovou položkou jsou.
Účetní jednotka, která prodává láhve v prodejnách spolu s jejich obsahem, nazývá cenu tohoto obalu zálohou (resp. vzhledem k uvedenému kauce). V tomto případě nejde ekonomicky o zálohování, ale o prodej se slibem zpětného nákupu, přitom cena tohoto zpětného nákupu není zaručena2). Proto vždy při prodeji zboží v láhvích jsou zároveň za cenu „zálohy“ prodávány i obaly. Účtování vratných láhví bude proto jak u nákupu, tak u prodeje stejné, jako u nákupu či prodeje jiného zboží.
