Metoda příspěvku na úhradu je sledována na:

1) bázi hraničních nákladů (při rozdělení nákladů na variabilní a fixní)
(variabilní náklady na pořízení zboží, prémie za obrat, balení, doprava) a další variabilní náklady,(k určení fixních a variabilních nákladů blíže viz např. )
2) bázi metody přímých nákladů, účet nákladů se rozdělí na druh zboží, zbožovou skupinu, prodejní oddělení, podnik jako celek
3) bázi příspěvku ke krytí fixních nákladů, kombinace 1 a 2

ad 1) – proporcionální náklady jsou přímo úměrně k počtu prováděných výkonů, podíl na jednotku výkonů je tedy konstantní (příkladem jsou všechny náklady jednicové).
– podproporcionální (v praxi poměrně častý) průměrný podíl na jednotku produkce klesá, např. náklady na opravy a udržování strojního zařízení)
– nadproporionální (zvýšení objemu mezd přesčasy)
ad 2) – zpravidla jde o náklady k zajištění výrobního procesu, značná část se vynakládá ještě před zahájením (mzdy, doprava, atp.)
Fixní náklady byly vynaloženy, aby zajistily výrobu a prodej výkonů jako celku. Úroveň, s jakou přispívají jednotlivé výkony k jejich reprodukci, vyplývá z rozdílu mezi cenou a variabilními náklady nutnými k jejich provedení. Návratnost vynaložených fixních nákladů je zajištěna až určitým konkrétním množstvím prodaných výkonů.Teprve od tohoto okamžiku přispívá rozdíl mezi cenou a proporcionálními náklady k zisku podniku (hranice dlouhodobého přežití podniku ≈ průměrné náklady, hranice krátkodobého přežití ≈ variabilní, mezní náklady).