Předpokládáme, že režijní sazba jednoho podniku představuje 15%.
Jeden druh výrobku se může prodat s přirážkou 20%, druhý s přirážkou 10%. Z toho však nevyplývá, že tento druhý výrobek způsobuje ztrátu 5%. Zda je eliminování tohoto zboží z prodejního programu výhodné lze rozhodnout jen tehdy, když poznáme variabilní a fixní náklady na výrobu tohoto výrobku a jestliže reflektujeme jeho komplementární a substituční vztahy k druhému výrobku.
– Je ztížena kalkulace ceny, výkonů dílčích jednotek (režijních útvarů) v podniku, neboť je zkalkulována pro určité okruhy výrobků, okruhů odpovědnosti nebo zákazníků. V podniku s rozdílnými strukturami zákazníků, odbytových regionů, prodejních technik atd. není přirážková kalkulace schopna se s těmito zvláštnostmi vyrovnat. Stejně tak ceny nemohou být určeny bez ohledu na poměry na trhu.
– Při použití určité ziskové přirážky, která je použita již při prvním prodeji položky zboží v novém roce, vzniká iluze, že s každým prodejem se přímo dosahuje zisku. Ve skutečnosti je – jak se uvádí při všech úvahách o výpočtu příspěvku na úhradu (viz dále) – příspěvek na úhradu je nejprve použit k úhradě fixních nákladů (ztrátové riziko) a teprve potom začne vznikat zisk.
– Postup přirážkové kalkulace, kdy tyto náklady, o kterých předpokládáme, že jsou fixní, byly variabilní. To vede k tomu, že se při řízení nákladů přehlížejí důsledky nákladové degrese při stoupajícím objemu produkce nebo nákladové remanence při klesajícím objemu produkce nebo že se přinejmenším nemohou ovládat.
