18. Majetek podniku – zdroje majetku podniku

18. Majetek podniku – zdroje majetku podniku

1. Vlastní zdroje – základní kapitál – částka, kterou podnikatel vložil do podnikání ( v a.s. vydané akcie, v družstvu – z členských příspěvků)

Vlastní kapitál zahrnuje základní kapitál, kapitálové fondy, fondy tvořené ze zisku a výsledek hospodaření.
Vlastní zdroje neboli vlastní kapitál podniku má tuto skladbu:
a) základní kapitál všech právních forem podnikatelských subjektů, tato položka se vyskytuje též u fyzické osoby.
b) Kapitálové fondy, které jsou rozšířením základního kapitálu – emisní ážio při navyšování základního kapitálu, vklady rozšiřující vlastní zdroje, nikoliv však základní kapitál, dary apod.
c) Rezervní fondy, nedělitelný fond a ostatní fondy tvořené ze zisku
d) Výsledek hospodaření, tj. zisk nebo ztráta.

Cizí zdroje – doplňují vlastní zdroje ve výši potřebnou ke krytí majetku
a) rezervy
b) bankovní úvěry
c) závazky vůči dodavatelům
d) Závazky vůči zaměstnancům
e) Závazky vůči státnímu rozpočtu a rozpočtu obcí
f) Závazky vůči institucím sociálního a zdravotního pojištění

Rezervy
Rezervy jsou dlouhodobé cizí zdroje majetku podniku, které se tvoří na vrub nákladů účetní jednotky. Účelem tvoření rezerv je krýt budoucí výdaje a rizika, budoucí závazky, které jsou spojeny s nepřetržitou existencí účetní jednotky. Tím, že jsou rezervy tvořeny na vrub nákladů, snižují výsledek hospodaření běžného účetního období ve prospěch účetních období budoucích, kdy vznik určité hospodářské operace nastane nebo je očekáván. Pomocí rezerv se zajišťuje uplatňování zásady opatrnosti v účetnictví účetní jednotky.
Charakteristikou rezerv je, že je znám účel, na který jsou tvořeny, ale částka není přesně známa a období k jejich čerpání nebývá vždy jisté.

Rezervy se člení:
– zákonné, čímž jsou míněny rezervy podle jiných zákonů než je zákon o účetnictví; jejichž tvorba a použití jsou stanoveny zvláštními zákony a jsou většinou uznány jako zdanitelný náklad, např. rezerva na opravy hmotného majetku, jehož doba odpisování je stanovena na 6 a více let, rezervy na rekultivace apod.;

– ostatní, jedná se především o rezervu na daň z příjmů, rezervu na garanční opravy, na restrukturalizaci a další; jedná se o náklad nezdanitelný.

Bankovní úvěry
Členění z hlediska formy poskytování a splácení:

1. peněžní úvěr
– návratný peněžní vztah dlužníka a věřitele (je poskytnut i splácen v penězích)
– v zásadě bankovní úvěr, kde v roli věřitele vystupuje banka
Poskytnutí prostředků věřitelem může mít různou podobu. Zpravidla se postupuje tak, že banka platí, většinou bezhotovostním způsobem, z čerpaného úvěru závazky dlužníka vůči jeho věřitelům. Jiným způsobem poskytnutí úvěru je převod peněžních prostředků na běžný účet dlužníka nebo jejich výplata v hotovosti. Specifickým způsobem poskytnutí úvěru je tzv. kontokorent.

2. obchodní úvěr
– vztah mezi dodavatelem a odběratelem zboží, kdy dodavatel poskytuje odklad placení odběrateli (v tomto případě úvěr je poskytnut ve zboží, ale splácen je v penzích), často hrazen bankovním úvěrem
– zajišťuje se směnkou, bankovní zárukou apod.